Možná to znáte – dítě na logopedii nebo doma při cvičení krásně vysloví trénovanou hlásku. Ale jakmile začne běžně mluvit, jako by se všechno ztratilo. Hláska, která se při cvičení daří, ve větách náhle mizí nebo je opět nahrazena původní nesprávnou výslovností. Proč tomu tak je a jak dítě v této fázi podpořit?
Nejde o neochotu, ale o proces.
Přenesení nové hlásky do běžné řeči je posledním a často nejtěžším krokem. Je to přirozené – dítě se učí novému pohybu mluvidel a jeho mozek musí tuto změnu zažít a zautomatizovat. Je to podobné, jako když se učíme nový pohyb – třeba plavat, psát jiným písmem nebo jezdit na kole. Zpočátku se soustředíme, děláme chyby, zadrháváme se. Teprve po čase to začne jít „samo“. U hlásek je to stejné.
Co může ovlivnit přenos hlásky do řeči?
– Nedostatečná automatizace: Dítě hlásku zvládne, když se na ni soustředí. Ale v běžné řeči ji automaticky nahradí za tu, kterou dlouho používalo.
– Sluchové vnímání: Děti často nevnímají, že mluví „špatně“. Nepostřehnou rozdíl mezi novou a starou výslovností, protože ještě nemají dostatečně rozvinuté sluchové rozlišování.
– Pohybové stereotypy: Mluvidla byla zvyklá na jiný pohyb – jazyk šel jinam, rty pracovaly jinak. A tělo zkrátka „jede po paměti“.
– Psychika: Stres, nejistota nebo třeba strach z posměchu mohou způsobit, že dítě raději zůstává u staré výslovnosti, která je mu „bezpečně známá“.
– Individuální tempo: Každé dítě má své vlastní tempo. Někdo přenese hlásku do řeči za pár dní, jiný za několik týdnů či měsíců.
Buďte trpěliví – a dítě v tom nenechávejte samotné.
Právě v této fázi je obrovsky důležité dítě podporovat – ne tlakem, ale laskavou vytrvalostí. Nabízejte mu příležitosti k tréninku ve hře, povídání, příbězích, čtení. Mluvte s ním správně a přirozeně, aniž byste opravovali každé slovo. Oceňte každý pokrok. A hlavně – věřte, že to půjde.
Pouze časem, opakováním a vaší podporou se nová výslovnost stane přirozenou součástí řeči. A to je chvíle, kdy se úsilí všech – dětí, rodičů i logopedů – opravdu vyplatí.
„A teď – jak se z toho nezbláznit, když to trvá tak dlouho?“
Vím, že právě tahle fáze může být pro rodiče hodně náročná. Hlásku dítě při cvičení zvládne, ale v běžné řeči jako by zmizela.
Stáhněte si našich 7 tipů, jak dítěti pomoci používat nacvičené hlásky do běžné řeči na konci tohoto článku.
Opravovat? Neopravovat? Ano, dítě klidně opravujte – ale tak, aby s vámi nepřestalo chtít mluvit. Někdy pomáhá přenést opravu na něco „neživého“ – třeba malý zvoneček nebo bzučák. Místo věty „Řekni to znovu“ jen zazvoňte. Dítě se tak může „zlobit“ na zvonek, ne na vás – a to bývá snesitelnější. A když už opravujete, zkuste místo oprav rovnou otázku: „Říká se tutacta nebo kukačka?“ Dítě musí poslouchat a přemýšlet, aby odpovědělo – a tím se zapojuje i porozumění a sluchové rozlišování, které jsou pro upevnění správné výslovnosti moc důležité. Takové zapojení funguje lépe, než když jen řeknete: „Ne, řekni kukačka.“
Na webu najdete širokou nabídku aktivit, které byly vytvořeny speciálně pro podporu automatizace hlásek. Nabízíme deskové a karetní hry, pexesa, člověče nezlob se, hledací a postřehové aktivity, skládanky i tematické pracovní listy. Vše je navrženo tak, aby děti procvičovaly výslovnost hravě, opakovaně a s radostí.
7 tipů, jak dítěti pomoci používat nacvičené hlásky do běžné řeči.