Dostatečně vyvinuté vnímání je důležitým kritériem školní zralosti. Toto vnímání nám umožňuje orientovat se v prostředí a dostatečně se mu přizpůsobit.
Sluchové vnímání úzce souvisí s vývojem řeči a spolu s ním i s rozvojem myšlení. Je velmi důležité odlišit problémy v oblasti sluchové percepce od vad sluchu. Pokud má rodič či učitel pochybnosti ohledně sluchu dítěte, je zapotřebí s dítětem absolvovat foniatrické vyšetření, které vyloučí vadu sluchu. Až po té co je vyloučena sluchová vada, sledujeme, diagnostikujeme a popřípadě rozvíjíme sluchovou percepci.
Oslabení sluchové percepce se významnou měrou podílí i na oslabení ve vývoji řeči. Ve škole se oslabení sluchového vnímání může promítat v mnoha rovinách. Dítě může mít velké obtíže v učení se číst a psát a je ovlivněn i samotný proces učení. Ve školním prostředí, kde jsou informace většinou předávány verbálně, toto může působit velké potíže. Pro děti např. s vývojovou dysfázií, které mají nerozvinutou sluchovou percepcí, představuje tento učební styl obrovské obtíže. Děti mají problém zachytit a následně zpracovat sluchové podněty. Mají problémy i s krátkodobou sluchovou pamětí a mohou se pak jevit jako nepozorné.
Právě proto je důležitá prevence a rozvoj sluchové percepce již v předškolním věku.
Sluchové vnímání sledujeme a rozvíjíme v několika oblastech. Vždy však musíme vzít v úvahu, že se jednotlivé oblasti prolínají, a že určité dovednosti mohou být zařazeny do několika z nich.
NASLOUCHÁNÍ
První oblastí je naslouchání. Naslouchat však neznamená jenom slyšet, znamená především chápat a porozumět.
Dítě lokalizuje zvuk, pozná předměty podle zvuku, rozlišuje sluchovou figuru a pozadí. V praxi to znamená, že dokáže odfiltrovat šumy a soustředit se na zvuk, který potřebuje. Velký vliv má i schopnost dítěte udržet pozornost. Pokud rodiče dítěti předčítají pohádky, místo pouštění pohádek v televizi, je větší pravděpodobnost, že dítě bude umět naslouchat a udržet pozornost mnohem lépe. Není dobré vyprávění, čtení pohádek nebo oboustranné naslouchání podceňovat. Dětem se právě tyto nedostatky mohou projevit např. při poslechu výkladu ve škole. Děti neudrží při poslechu pozornost a nedokáží vnímat mluvené slovo a porozumět mu.
Jsou zde však také děti, které mají problém s porozuměním na úrovni slov. Komunikaci realizují z počátku hlavně nonverbálně. U nich se osvědčuje v počátku zavést alternativní formu komunikace. Může se jednat o jednoduchý znakový systém nebo (a to je doporučováno) o obrázkovou formu komunikace. Obrázkové forma komunikace zaručí to, že dítě může komunikovat i s člověkem, který nemá znalosti z okruhu znaků, které dítě používá. Pro děti s vývojovou dysfázií, které mají problém s porozuměním, dochází k velmi rychlé úpravě komunikačního apetitu. Sníží se tím i míra nervozity a negativních reakcí, protože dítě má nástroj, který může použít. Děti nejen s vývojovou dysfázií snadno přistupují na to, že mohou sdělit svou potřebu a tento systém si osvojí.
Využít k tomu můžeme denní režimy. Nejlépe je využít komunikační desky, kde první stranu tvoří komunikační proužky. Další strany slouží jako zásobárna slov nebo činností. Doporučuji proužky dva - první využít pro zobrazení činností, které dítě čekají (např. vyčistit zoubky, nasnídat se, procházka) a druhý pro sdělení aktuálních potřeb (chci na WC, chci jablíčko, chci podat autíčko atd.). Je mnohem lepší mít desky, které dítě sebou nosí a může je okamžitě použít, než mít pouze statický kalendář připevněný v pokojíku. Tyto desky může dítě nosit i sebou do školky, a pokud s nimi bude aktivně procovat i učitel, povede to ke snížení frustrace dítěte a toho, že se dítě do školky začne třeba i těšit.
Dalším velmi oblíbeným nástrojem pro komunikaci dítěte jsou obrázkové deníky. Dítě si do sešitu lepí své zážitky. Jelikož se jedná o deník, může se jednat např. o to, co mělo k jídlu nebo, že bylo na procházce či hřišti. Do sešitu se nalepí fotografie dané činnosti a pod fotografii rodič situaci popíše. Text slouží k tomu, aby budoucí komunikující porozuměl situaci na fotografii a mohl s dítětem komunikaci navázat bez toho, aby dítěti nebylo rozuměno. Pro děti je to účinný nástroj, jak např. dědečkovi říct, co se mi stalo včera (minulý týden...) např. na hřišti. Tím i ostatní tím získají komunikační nástroj, jak si s dítětem popovídat. Komunikační apetit pak na druhou stranu vede k rozvoji porozumění, což je to, co u dětí s jeho poruchou potřebujeme.
K aktivnímu rozvoji porozumění využíváme obrázkové slovníky, knihy a encyklopedie a další materiály, kde v postupných fázích porozumění nacvičujeme. Dítě nemůže začít komunikovat, pokud nerozumí. Můj oblíbený příměr je, že si představíte sami sebe bez znalosti jazyka např. v Číně. Nejprve se budete pokoušet slova identifikovat a porozumět jim tím, že budete na různé předměty ukazovat a snažit se zapamatovat si, co Vám člověk, v tomto případě číňan řekl. Budete napodobovat pozdrav, poděkování. Zkrátka budete se snažit nejprve porozumět a teprve potom můžete mluvit. A to ovšem bereme v úvahu, že vy komunikovat chcete a budete se snažit. Vy už víte, co Vám komunikace přináší. Dítě s poruchou porozumění nerozumí a komunikovat neumí. Musí zjistit, co mu komunikace přinese, a že je to mnohem lepší prostředek než vztekání se. Má to tedy o mnoho těžší.
Nejprve se tedy snažíme nacvičit porozumění jednotlivých slov. Vy mluvíte, vy se ptáte a dítě může odpovídat - znakem nebo obrázkem. V začátcích nikdy nedávejte před dítě více obrázků. Dejte před něj pouze jeden a zeptejte se: "Je to táta?" Dítě by vždy mělo mít komunikační prostředek k odpovědi. Buď je připraven již na obrázku, např. palec nahoru, palec dolů a dítě ukazuje na daný obrázek anebo bude mít před sebou třeba kartičku ANO (háček), NE (křížek) anebo bude ukazovat znak. Zavrtění hlavou je až poslední možnost, kterou dítě vyjadřuje svou odpověď.) Jakmile dítě začne správně neverbálně toto používat, zkuste k palci nahoru přiřadit slovo - ANO, k palci dolů - NE - vždy ale v kombinaci s obrázkem nebo znakem. Jakýkoliv zvukový pokus odměňte jásáním nebo odměnou. Dítě musí vidět, že komunikace je zábava, a že z ní plyne jistý benefit. Snažte se to pro děti udělat i zábavné. Ptejte se jich i na nesmysly (na obrázku je slon a vy se zeptáte: "Je to děda?"), abyste se společně zasmáli.
Dalším krokem je fáze rozhodovací. Tady již dítě ukazuje na konkrétní odpověď. Rozvoj porozumění probíhá na principu přesné formulace otázky - Ukaž kde je mléko? - Kde je pes? - Dítě spojuje slovo s obrázkem.
Můžete i využít naši jednoduchou sadu ABA porozumění.
Otázka napsaná na kartě je návodná - měňte ji, podle obrázků - zaměňujte předmět. Dítě pak rozšiřuje svou slovní zásobu. Tuto sadu využijete nejen k procvičení základních slov, ale i k rozvoji nadřazených pojmů. Na obrázku je pes, kočka, králík, prase - zvířata. Všechny obrázky jsou realistické a pro děti tím snadno pochopitelné. Odpovědí je vždy pouze jeden obrázek.
Podstatná jména se samozřejmě rozvíjí jako první. Druhé na řadě jsou slovesa. Ptáme se tedy slovesem. Rozvíjíme porozumění řeči na základě otázky, ve které použijeme slovesa s formulací "Kdo štěká?" "Co se čte? Atd. Tím u dítěte budujeme porozumění sloves. Dítě se v této fázi může snažit odpovědět verbálně, pomocí zvukomalebných slov, která jsou označena jako onomatopoa. Za toto ho samozřejmě vždy odměníme nadšenou reakcí. Vždy ale pamatujeme na to, že rozvíjíme pasivní slovní zásobu, takže pokud nebude v tuto chvíli chtít mluvit, ale pouze např. ukáže správnou odpověď, je to zcela v pořádku. Pokud víme, že odpověď již má ve své aktivní slovní zásobě, zkusíme odpověď říci sami. Děti pak mohou reagovat nápodobou.
Velmi osvědčeným prostředkem pro další fázi porozumění, sluchové percepce a řeči jsou též hledací kruhy. Pomocí kruhu můžete dítě aktivně zapojit do hry s dětmi, které například již mluví, ale i individuálně s ním slova natrénovat, než zapojíte do hry např. sourozence. Kruh připravíme tak, aby všichni viděli na všechny obrázky. Otočíme horní kartičku. Kdo první najde stejný obrázek v kruhu, získává kartičky. Kdo má na konci hry nejvíce kartiček, vyhrává.
Dalším slovním druhem, který rozvíjíme, jsou přídavná jména. Co je měkké? Co je tvrdé atd. Můžete zkusit trénovat protiklady nebo věci, které spolu souvisí atd. Další slovní druhy přirozeně následují. Pokud dítě rozvíjí úspěšně porozumění a naslouchání, tedy pasivní slovní zásoba, je jen otázka času, kdy se začne rozvíjet i slovní zásoba aktivní.
Každá fáze naslouchání a porozumění má ve vývoji své místo. Jednotlivé fáze se mohou prolínat, ale nikdy není brzy ani pozdě na to, abyste dětem četli pohádku. Vždy je skvělé na dítě mluvit, když se veze třeba v kočárku na procházku. A i když si myslíte, že Vás neposlouchá ani nevnímá, budete se však mýlit. Zkuste dítě zabavit vyprávěním a povídáním místo televize a tabletu. Pokud si však pouštíte pohádku (např. v televizi), snažte se ji komentovat a vtahovat dítě do vyprávění a děje. Dávejte dítěti kontrolní otázky, doptávejte se nebo po skončení převyprávějte děj, prostě rozvíjejte komunikaci! To za Vás nikdy ani tablet ani televize neudělá! Aktivní naslouchání je to, co děti opravdu potřebují! A to nejen k rozvoji řeči.
