Když logopedie baví: proč děti potřebují wau efekt (a co to vlastně je)
Logopedie je náročná disciplína – a to nejen pro děti, ale i pro jejich rodiče a terapeuty. Vyžaduje trpělivost, přesnost, pravidelnost. A přitom je právě motivace často největší výzvou. Děti, které mají obtíže s řečí, bývají frustrované, rychle ztrácejí pozornost, opakování je nebaví. A právě proto je důležité zařazovat do cvičení takzvané wau momenty – nečekané, zábavné, někdy až magické drobnosti, které dítě nadchnou, překvapí nebo mu dají nový úhel pohledu.
Co je „wau efekt“?
Nejde o žádné divadlo. Wau efekt v logopedii není show, ale cílený pedagogicko-terapeutický prvek, který stimuluje zájem, zvyšuje vnitřní motivaci a podporuje emoční zapojení dítěte. Mozek dítěte si lépe pamatuje situace, které v něm vyvolají silnější emoční reakci – ať už je to překvapení, radost, zvědavost nebo smích. Z pohledu neuropsychologie se jedná o aktivaci limbického systému, která posiluje procesy učení a upevnění nové dovednosti.
Navíc děti přirozeně tíhnou k tomu, co jim přináší potěšení – a čím víc pozitivních emocí spojíme s řečovým výkonem, tím pravděpodobnější je, že se k němu budou chtít znovu vracet.
Proč pouhé opakování často nestačí?
V mnoha rodinách i školkách se logopedické cvičení zúží na mechanické opakování slov nebo hlásek. Jenže dítě, které má s výslovností potíže, nezažívá u opakování úspěch – spíš frustraci. Když pak několikrát slyší, že to řeklo „špatně“, začne se bránit, nebo si vytvoří negativní vztah k celému procesu.
To ale neznamená, že by se nemělo cvičit. Znamená to, že forma cvičení musí být smysluplná, emočně příznivá a hlavně přiměřená věku a typu dítěte. A právě tady přichází na řadu „wau efekt“ – malý zázrak v motivaci.
Jak vypadá wau efekt v praxi?
Nemusí jít o žádné složité pomůcky ani drahé materiály. Často stačí změna perspektivy:
-
Místo klasického zrcadla použijeme selfie režim na tabletu – dítě se sleduje „jako ve videu“ a najednou se samo koriguje, aniž bychom ho museli opravovat.
-
Místo opakování slabik vytáhneme hlasovou aplikaci, která zobrazuje sílu hlasu – dítě zkouší „zašeptat jako myška“ nebo „zakřičet jako lev“ a sleduje, jak se mění graf.
-
Místo jazykových drilů použijeme bonbón Tic Tac, který se drží na patře jako „tajná mise pro jazyk“.
-
A když už dítě nemůže sedět? Zařadíme řečový chodník, na kterém každé šlápnutí přináší nové slovo – tedy přesně ten druh multisenzorického učení, který funguje nejlépe.
Tyto tipy – a desítky dalších podobných – mají společného jmenovatele: dítě si ani neuvědomí, že cvičí. A přesto procvičuje přesně to, co potřebujeme.
Proč to funguje?
-
Zvyšuje se vnitřní motivace – dítě chce cvičit, protože ho to baví.
-
Podporuje se autonomie – dítě má dojem, že situaci samo řídí (např. skrz kameru vidí svůj pokrok).
-
Zapojují se smysly – když dojde ke spojení pohybu, zraku, sluchu a emocí, stává se trénink efektivnějším.
-
Odbourává se stres a napětí – dítě se neučí „ve zkoušce“, ale „ve hře“.
A co z toho plyne?
Děti se neučí jen tím, co slyší. Učí se tím, co zažijí. A pokud chceme, aby jim logopedie něco dala – nejen výsledky, ale i dobrý vztah ke komunikaci –, měli bychom jim ji nabídnout jako dobrodružství, kde se objevuje, tvoří, staví, hraje a směje.
Logopedie nemusí být nuda. Může být hra, výzva, zábava. A když k tomu přidáme malý wau moment, uděláme velkou službu jak dětem, tak jejich jazýčkům.
Chcete konkrétní inspiraci do praxe?
Stáhněte si náš tahák 7 wau efektů v logopedii – osvědčené tipy, které fungují v praxi a promění i obyčejné cvičení v zážitek.
➡️7 tipů pro logopedii, které mají wau efekt a přitom fungují v praxi!⬅️