Detailní popis produktu

Děti často umí pojmenovat, co vidí na obrázku, ale hůře rozlišují, zda děj právě probíhá, nebo už je dokončený. Místo přesného vyjádření používají jednoduché věty, zaměňují tvary sloves nebo popisují situaci bez jasného časového a významového ukotvení. Právě rozdíl mezi větami typu „Honzík si stele postel“ a „Honzík si ustlal postel“ je pro mnoho dětí náročný, protože vyžaduje nejen znalost slovesa, ale i porozumění průběhu a výsledku děje.

Materiál Rozvoj řeči: Dokonavá a nedokonavá slovesa pomáhá dětem tento rozdíl pochopit názorně, pomocí dvojic obrázků z běžného života. Dítě vidí, co postava právě dělá, a zároveň porovnává, co už udělala. Díky tomu si přirozeně upevňuje význam sloves, tvoření vět, slovní zásobu, časovou posloupnost i jazykový cit.

Soubor obsahuje 32 oboustranných karet a celkem 64 obrázků. Na jedné straně je zachycen probíhající děj s nedokonavým slovesem, na druhé straně dokončený děj s odpovídajícím dokonavým slovesem.

Materiál je vhodný pro logopedickou péči, mateřské školy, 1. stupeň ZŠ i domácí procvičování. Lze ho využít k popisu obrázků, tvoření vět, porovnávání dějů, rozvoji vyjadřování i k cílenému nácviku správných slovesných tvarů.

Rozvoj řeči: Dokonavá a nedokonavá slovesa - metodika

Materiál je zaměřený na rozlišování děje, který právě probíhá, a děje, který už byl dokončen. Děti se pomocí obrázkových dvojic učí chápat rozdíl mezi větami typu „Honzík si stele postel.“ a „Honzík si ustlal postel.“. Cílem není pouze mechanické opakování sloves, ale především porozumění tomu, co se na obrázku děje, co už je hotové a jak tuto změnu správně vyjádřit větou.

Kartičky podporují rozvoj slovní zásoby, porozumění slovesům, tvoření vět, jazykový cit, vyprávění podle obrázku i schopnost vnímat časovou posloupnost. Dítě si postupně uvědomuje, že některá slovesa vyjadřují probíhající činnost, zatímco jiná ukazují na výsledek nebo dokončení děje.

Co materiál rozvíjí

Materiál rozvíjí především porozumění významu sloves a jejich správné používání ve větě. Dítě se učí rozlišovat, zda postava něco právě dělá, nebo zda už činnost dokončila. Současně procvičuje tvorbu jednoduchých vět, rozšiřuje slovní zásobu a upevňuje si schopnost popsat běžné situace z každodenního života.

Při práci s kartami se rozvíjí také zrakové vnímání, protože dítě porovnává dva podobné obrázky a hledá mezi nimi významový rozdíl. Dále se posiluje časová orientace, schopnost odpovídat na otázky, samostatně formulovat věty a přemýšlet nad tím, co se stalo předtím a co potom.

Pro koho je materiál vhodný

Materiál je vhodný pro děti v mateřské škole, děti na 1. stupni základní školy, děti s opožděným vývojem řeči, děti s vývojovou dysfázií, děti s oslabeným jazykovým citem i děti, které potřebují upevnit přesné vyjadřování. Využitelný je také v logopedické terapii, speciálněpedagogické péči, běžné výuce i při domácím procvičování.

U mladších dětí je vhodné pracovat nejprve pouze s obrázky a jednoduchými otázkami. U starších dětí lze přidat přesnější jazykové pojmenování, tvoření vlastních vět, vyprávění krátkých příběhů nebo porovnávání více dějů najednou.

Jak s kartami pracovat

Nejprve dítěti ukážeme jednu kartu s probíhajícím dějem. Dítě popisuje, co postava dělá. Dospělý může větu zopakovat správně a zřetelně: „Honzík si stele postel.“ Potom dítěti ukážeme druhý obrázek ze dvojice a ptáme se, co už postava udělala. Dítě se učí říct: „Honzík si ustlal postel.“

Důležité je, aby dítě vnímalo rozdíl mezi oběma obrázky. Nestačí pouze přečíst věty. Dospělý může dítě vést otázkami: „Co dělá Honzík teď?“, „Je už postel hotová?“, „Co Honzík udělal?“. Tím dítě lépe propojí obrázek, význam děje a správný tvar slovesa.

Při práci postupujeme pomalu. Není nutné použít všechny karty najednou. U dětí, které s touto oblastí začínají, stačí 3 až 5 dvojic. Jakmile dítě princip pochopí, můžeme počet karet postupně zvyšovat.

Základní postup

Dítě si nejprve prohlédne obrázek a řekne, co na něm vidí. Dospělý větu podle potřeby upraví do správného tvaru. Potom dítě porovná druhý obrázek ze stejné dvojice. Společně pojmenujeme rozdíl mezi tím, co postava právě dělá, a tím, co už udělala.

Příklad práce s dvojicí:

Honzík si stele postel.
Dospělý se ptá: „Co Honzík dělá?“
Dítě odpoví: „Stele postel.“

Honzík si ustlal postel.
Dospělý se ptá: „Co už Honzík udělal?“
Dítě odpoví: „Ustlal postel.“

Stejným způsobem lze pracovat s dalšími dvojicemi, například „Máťa přechází silnici.“ / „Máťa přešla silnici.“, „Gabča se koupe.“ / „Gabča se vykoupala.“, „Jana píše dopis.“ / „Jana napsala dopis.“

Otázky, které můžeme dítěti pokládat

Při práci s kartami je vhodné používat jednoduché a stále podobné otázky. Dítěti tak pomáháme vytvořit si oporu a lépe pochopit rozdíl mezi probíhajícím a dokončeným dějem.

Můžeme se ptát: „Co postava dělá?“, „Co se právě děje?“, „Je činnost hotová?“, „Co už postava udělala?“, „Který obrázek ukazuje, že se něco teprve děje?“, „Který obrázek ukazuje, že už je hotovo?“, „Co bylo dřív?“, „Co bylo potom?“

U dětí, které zvládají náročnější práci, můžeme přidat otázky typu: „Jak to poznáš?“, „Podle čeho vidíš, že už je hotovo?“, „Řekni větu jinak.“, „Vymysli podobnou větu.“

Varianty aktivit

Karty lze využít několika způsoby. Nejjednodušší variantou je společné pojmenování obrázků. Dítě popisuje, co postava dělá, a dospělý mu pomáhá vytvořit správnou větu. Další možností je hledání dvojic. Dítě dostane několik karet s probíhajícím dějem a k nim hledá odpovídající kartu s dokončeným dějem.

Velmi vhodná je také aktivita „Co se změnilo?“. Dítě porovnává dva obrázky a říká, v čem je rozdíl. Například u dvojice „Kája myje auto.“ / „Kája umyl auto.“ může dítě říct, že na prvním obrázku Kája auto ještě čistí, zatímco na druhém už je auto umyté.

Další možností je třídění karet na dvě skupiny. Do jedné skupiny dítě dává obrázky, kde se něco právě děje, a do druhé obrázky, kde už je činnost dokončená. Tato aktivita je vhodná zejména pro děti, které ještě nezvládají samostatně tvořit věty, ale už dokážou porovnávat význam obrázků.

U pokročilejších dětí lze využít vyprávění. Dítě vybere dvojici karet a vytvoří krátký příběh. Například: „Ráno Honzík vstal. Potom si stelil postel. Nakonec si postel ustlal.“ Tím se procvičuje nejen dokonavost a nedokonavost, ale také časová posloupnost a souvislé vyjadřování.

Práce s chybou

Pokud dítě použije nesprávný tvar slovesa, neopravujeme ho dlouhým vysvětlováním. Vhodnější je nabídnout správný model věty. Když dítě řekne například „Honzík stelel postel a pak stelel postel“, dospělý může klidně navázat: „Ano, tady si Honzík stele postel. A tady už si postel ustlal.“

Cílem je, aby dítě slyšelo správný tvar opakovaně a v jasném kontextu. U některých dětí bude nutné stejnou dvojici procvičit vícekrát. To je v pořádku. Důležitá je názornost, opakování a propojení slovesa s konkrétním obrázkem.

Doporučení pro logopedickou práci

V logopedické péči je vhodné začít s kartami, které zobrazují děje dítěti dobře známé z běžného života. Například jíst, mýt, psát, péct, spát, stavět, otevírat, balit. Tyto děje jsou pro děti snadno představitelné a lépe se na nich vysvětluje rozdíl mezi průběhem a dokončením.

Dospělý může nejprve věty říkat sám a dítě pouze ukazuje správný obrázek. Teprve potom dítě věty doplňuje nebo opakuje. U dětí s výraznějším oslabením řeči je vhodné pracovat s kratšími odpověďmi, například „myje“ / „umyl“, „píše“ / „napsala“, „jí“ / „snědla“. Postupně se přechází k celé větě.

Materiál lze využít také k rozvoji porozumění otázkám. Dítě může ukazovat obrázek podle zadání: „Ukaž, kde Tomáš balí svačinu.“, „Ukaž, kde si Tomáš zabalil svačinu.“ Tato forma je vhodná pro děti, které mají potíže s aktivním vyjadřováním, ale mohou pracovat na porozumění řeči.

Doporučení pro skupinovou práci

Ve skupině lze karty rozdat dětem a společně hledat dvojice. Jedno dítě má kartu s probíhajícím dějem, druhé hledá kartu s dokončeným dějem. Děti pak dvojici představí ostatním a řeknou obě věty.

Další možností je hra na otázky. Učitel nebo terapeut ukáže kartu a ptá se: „Co dělá?“ nebo „Co udělal?“ Děti odpovídají celou větou. U starších dětí lze pracovat i s tím, že samy určují, zda je věta nedokonavá, nebo dokonavá.

Při skupinové práci je vhodné hlídat, aby děti pouze nehádaly podle obrázku, ale skutečně tvořily věty. Pokud je skupina větší, je lepší použít méně karet a dát dětem více času na odpověď.

Možné rozšíření práce

Karty lze využít i k dalším jazykovým aktivitám. Dítě může tvořit věty v minulém, přítomném a budoucím čase. Například: „Jana píše dopis.“, „Jana napsala dopis.“, „Jana bude psát dopis.“ U starších dětí lze přidat také tvoření otázek: „Co Jana píše?“, „Co Jana napsala?“

Další možností je rozvoj slovní zásoby pomocí rozšiřování vět. Z jednoduché věty „Jana píše dopis.“ může vzniknout věta „Jana píše dlouhý dopis babičce.“. U dokonavé věty pak „Jana napsala dlouhý dopis babičce.“

Dítě může také vymýšlet vlastní podobné dvojice. Například: „Maminka vaří polévku.“ / „Maminka uvařila polévku.“ nebo „Děda opravuje kolo.“ / „Děda opravil kolo.“ Tato aktivita je vhodná až ve chvíli, kdy dítě princip dobře chápe.

Na co si dát pozor

U některých sloves není vhodné hledat dokonavý protějšek mechanicky. Ne každé sloveso má jednoduchou a přirozenou dvojici. Je důležité, aby dvojice dávala významově smysl a aby odpovídala obrázku. Například věta „Zdenička má pizzu.“ nevyjadřuje činnost, ale stav. Pro nácvik dokonavosti je vhodnější věta „Zdenička jí pizzu.“ a k ní „Zdenička snědla pizzu.“

Stejně tak je potřeba rozlišovat minulý čas od dokonavosti. Věta „Klárka jezdila na autodromu.“ je sice v minulém čase, ale sloveso je stále nedokonavé. Pokud chceme dokonavý význam, musíme zvolit větu typu „Klárka se svezla na autodromu.“. Pro děti je tato oblast náročná, proto je důležité pracovat pomalu, názorně a vždy s konkrétním obrázkem.

Cíl práce s materiálem

Cílem práce s kartami je, aby dítě dokázalo rozlišit probíhající a dokončený děj, porozumělo rozdílu mezi nedokonavým a dokonavým slovesem a umělo tento rozdíl vyjádřit ve větě. Dítě by mělo postupně zvládnout nejen zopakovat správnou větu, ale také samo říct, co se na obrázku děje a co už se stalo.

Materiál vede děti k přesnějšímu vyjadřování, lepšímu porozumění dějům a přirozenému rozvoji jazykového citu. Díky obrázkům je rozdíl mezi průběhem a výsledkem děje pro děti názorný, konkrétní a snadněji pochopitelný.